Nové české fantasy z prostředí temné Ostravy a hlavní hrdinkou Janou, z jejíž pohledu celý příběh sledujeme, mě prostě zklamal. Upřímně mě trochu děsí, jak krásné obálky nakladatelství Host naděluje špatným knihám, viz Dračí město. I tato kniha totiž obálkou dokáže zaujmout, jen je to jedno z jejích mála pozitiv. Vlastně mi ani nevadí, že mi na Světě knihy zmokla.
Mluvila jsem o několika málo pozitivech, pojďme se teď podívat na to druhé - a poslední - z nich. Jana má schopnost cestovat časem a kladem je, že je toto cestování do značné míry omezené. Například tím, že se hrdinka nemůže vrátit do stejného času dvakrát, jakmile se dotkne nějakého předmětu z jiné doby, spatří ji ostatní a také tím, jak je její pobyt většinou krátký, protože vždy nadejde čas, v němž se musí vrátit do přítomnosti. Což je druhým plus jak knihy, tak prvním Janiným.
Jana je totiž puberťačka s černými vlasy, které umřel táta a její máma začala pít. I to je důvodem, proč v minulosti kradla šperky a prodávala je v zastavárnách. I přesto se ale tváří velmi drsně a trousí jednu jízlivou poznámku za druhou, které by ovšem připadaly vtipné maximálně dětem z prvního stupně. Jakmile ale přijde na komplikovanou situaci, okamžitě se choulí do klubíčka sebelítosti a přemýšlí, že by od paranormální magické policie, kam ji naverbovali, odešla. Možná bych jí to odpustila, kdyby ze sebe nedělala tvrdou dospělou, ale chovala se přiměřeně k situaci i k lidem okolo. A třešní na dortu se stal její vztah se spolužáky, kteří se jí posmívají, stejně jako její reakce na jednu z kolegyň. Za mě je to jen přerostlé dítě, ne žádná silná dospělá osoba, na kterou si hrála. (Nebo spíš jakou se z ní snažila autorka udělat.)
Představte si, že tohle všechno může být ještě horší. Jo. Jana se nejenže zakouká do nepřítele a od první chvíle nad ním přemýšlí jako nad pohledným a krásným, dokonce mu okamžitě uvěří a začne s ním spolupracovat, prakticky během pár stran. Celkově máme u každého mládence, kterého potká, popis jeho úžasného vzhledu. Co na tom, že jsou pro děj nedůležití, pojďme zmínit, jak krásní jsou!
Samotný děj mi nestojí za to, abych o něm zdlouhavě mluvila. Klasika, dobro a zlo, postava záporáka, který záporákem není... No na to fakt nervy nemám.
Celá kniha mi dala zabrat a četla jsem ji šíleně dlouho. Nemůžu ji doporučit snad nikomu a fakt se jí raději vyhněte. Pokud chcete něco o cestování časem s nějakou tou romantikou, jedině Drahokamy!
Mluvila jsem o několika málo pozitivech, pojďme se teď podívat na to druhé - a poslední - z nich. Jana má schopnost cestovat časem a kladem je, že je toto cestování do značné míry omezené. Například tím, že se hrdinka nemůže vrátit do stejného času dvakrát, jakmile se dotkne nějakého předmětu z jiné doby, spatří ji ostatní a také tím, jak je její pobyt většinou krátký, protože vždy nadejde čas, v němž se musí vrátit do přítomnosti. Což je druhým plus jak knihy, tak prvním Janiným.
Jana je totiž puberťačka s černými vlasy, které umřel táta a její máma začala pít. I to je důvodem, proč v minulosti kradla šperky a prodávala je v zastavárnách. I přesto se ale tváří velmi drsně a trousí jednu jízlivou poznámku za druhou, které by ovšem připadaly vtipné maximálně dětem z prvního stupně. Jakmile ale přijde na komplikovanou situaci, okamžitě se choulí do klubíčka sebelítosti a přemýšlí, že by od paranormální magické policie, kam ji naverbovali, odešla. Možná bych jí to odpustila, kdyby ze sebe nedělala tvrdou dospělou, ale chovala se přiměřeně k situaci i k lidem okolo. A třešní na dortu se stal její vztah se spolužáky, kteří se jí posmívají, stejně jako její reakce na jednu z kolegyň. Za mě je to jen přerostlé dítě, ne žádná silná dospělá osoba, na kterou si hrála. (Nebo spíš jakou se z ní snažila autorka udělat.)
Představte si, že tohle všechno může být ještě horší. Jo. Jana se nejenže zakouká do nepřítele a od první chvíle nad ním přemýšlí jako nad pohledným a krásným, dokonce mu okamžitě uvěří a začne s ním spolupracovat, prakticky během pár stran. Celkově máme u každého mládence, kterého potká, popis jeho úžasného vzhledu. Co na tom, že jsou pro děj nedůležití, pojďme zmínit, jak krásní jsou!
Samotný děj mi nestojí za to, abych o něm zdlouhavě mluvila. Klasika, dobro a zlo, postava záporáka, který záporákem není... No na to fakt nervy nemám.
Celá kniha mi dala zabrat a četla jsem ji šíleně dlouho. Nemůžu ji doporučit snad nikomu a fakt se jí raději vyhněte. Pokud chcete něco o cestování časem s nějakou tou romantikou, jedině Drahokamy!
Komentáře
Okomentovat