Osmého června

S knihomoly už jsem prožila nejeden den a osmý červen byl jeden z nich. Kdybyste mi před půl rokem řekli, že se zúčastním ambasadorské merendy, samozřejmě bych vám nevěřila. A nejlepší na tom je to, jak moc skutečné to je. Pojďme se za tímto skvělým dnem ještě jednou ohlédnout!

Začátek dne je pro mě desátá hodina ranní, protože jsem v Praze na Hradčanské a nedočkavě vyhlížím Kiru, která si na mě před akcí vždy udělá čas a nedokáži si představit pražské sobotní dopoledne bez ní. Když mám štěstí a Kira na své cestě za mnou nenarazí na autobusovou náhradní dopravu XC nebo zástupy asijských turistů, vyrážíme. Tentokrát děláme výjimku a místo do Costy se vydáme hledat Davonu, kde jsem měla najít další dvě tašky pro ambasadorky. Ušetřím vás zbytečných detailů a zkrátím to - našly jsme. (Možná jste nás mohli zahlédnout jak přecházíme z jedné ulice do druhé, ale o tom pomlčíme.) Po ukončení pátrání byla zhruba doba oběda a tak jsme se shodly na tom, že Bageterie je skvělé místo jakožto naše poslední zastávka. Kiře předávám Snílka neznámého, kterého si v létě přečte. Jsem spokojená. V batohu nacházím dvě figurky dinosaurů a aniž bych věděla proč, usmívám se o to víc. Potom mi nezbývá než popadnout batůžek a foťák, jež jsem za celý den použila jednou, rozloučit se a pokračovat dále.

Místo srazu: Vincaffe. Ovšem několik ambasadorek se shodlo na tom, že ocení ještě malý předsraz, který se uskutečnil v nedaleké Costě. Tam v jednu hodinu dorazím, sednu vedle Zuzky a aniž bych se nadála, mám od ní půjčené dva mobilní telefony. „Vyzkoušej, který bude lepší,“ předává mi Bookista mobily, protože ví, že se mi můj rozbil a nemám žádný, skrze který bych mohla zběsile instagramovat. Budiž její hrdinský čin zaznamenán v tomto článku navždy.

Nadešla druhá hodina a tak se jako jeden chumel lidí vydáváme za roh na merendu. Už při vstupu dostaneme tu hromadu věcí od sponzorů. Vincaffe působí jako milé a příjemné místo, sama bych si tam šla sednout a doufám, že to jednou uskutečním. Při hledání místa najdu jedno volné vedle Šárky a Molly, nadšeně si přisednu a vyčkávám na všechny ty novinky. Mezitím si prohlížím nabídku občerstvení a těším se na kávu.

Naše povídání zahájí Míša. Nejsem si přesně jistá, kdo říkal co, ale společně s Olou nám představují jednoho sponzora za druhým, uvádí nás do fungování festivalu, dovídáme se, co je pro Humbook stěžejní a samy navrhujeme další sponzory, aktivity, merch. Ola s Míšou naše návrhy vyslechnou, zvažují, jak reálné jsou, ale zapisují všechny. Dávají nám příležitost se zapojit a mě samotnou překvapila ta volnost.

Dojde i na oznámení druhého autora. Nejhorší na tom je to, nechat si to pro sebe, protože jméno, které se dovídáme, těší snad všechny v místnosti a nadšeně vybalujeme vlastní výtisk Nikdynoci a plakát Mii. U jedné knihy to samozřejmě nezůstalo, Zlodějský tanec a fanart k Falešnému polibku nesmí v naší plátěné tašce chybět.

Po focení začíná volná zábava a tak se ve skvělé společnosti bavím s Šárkou a Kačkou. Mám vás ráda! Prohodím několik slov i s ostatními kolem a jsem v sedmém nebi.

Nejšťastnější jsem ve chvíli, kdy jdeme podruhé navštívit Costu a já chvíli pobydu, dokud mě čas nežene zpátky na autobus a domů. Přes rameno foťák, jež jsem nepoužila a plátěnka s tubusem na fanarty, v ruce tašky, ze kterých vykukuje lízátková kytice. Zdálky byste mě v tu chvíli poznali jako usměvavou unavenou hromádku se spoustou věcí.

Tento den jsem si díky Humbooku užila a kdyby to bylo možné, jela bych znovu a znovu. Všem děkuji za milou společnost, těší mě, že s vámi můžu sedět v jedné místnosti a být tohohle součástí. Miluju vás a miluju tohle.