Doufám, že tento formát ještě není mrtvý a že stále někoho zajímá. Příběh Anihilace si mě získal a proto vám ho představím. Pro začátek dám prostor knize, po které doporučuji sáhnout před zhlédnutím filmu. Potom snad nebudete tak zmatení. Na spoilerovou detailní část včas upozorním.
Autor Jeffrey Scott VanderMeer si umí pohrát jak s psychikou postav, tak s tou čtenářovou. Každá z žen, jež se účastní expedice, je jiná. Přestože v knize neznáme jméno žádné z nich, jistě byste byli schopni popsat jejich charakter. Tato vědecká objektivita dokreslovala atmosféru celého příběhu dokonale. Cílem expedice je totiž zjistit něco více o Oblasti X a to bez jakékoliv modernější techniky, přežít a získané vědomosti poskytnout světu na druhé straně. Předešlé expedice se buď nevrátily nebo se objevily ve stavu, kdy nebyly schopné sdělit nic podstatného. Bioložka, naše hlavní postava, se sem vydává dobrovolně, Oblast ji přitahuje, stejně tak ekosystémy, které se tu mění rychleji než počasí. Kniha se bude líbit thrillerovým nadšencům, stejně tak fanouškům sci-fi a vzhledem k povaze zjištění během čtení bych řekla, že se v dalších dílech dočkáme i znaků dystopie. Další díly bych si nejraději přečetla hned, to mi věřte.
Pojďme si nyní porovnat, jak se od sebe film s knihou liší. (Ano, tohle je konkrétně zaměřená část. Utíkejte si přečíst knihu, koukněte na film a pak dočtěte zbytek článku. Spoilerů je tu až až! :D) I přes to, že to z mé strany může vypadat jako nespokojenost, kdepak. Připadá mi zajímavé si příběhy srovnat a když si odmyslím, že je kniha předlohou, film mě moc moc bavil.
Už jen to, že postavy měly jména a neříkaly si podle svých specializací, pro mě bylo šíleně matoucí. Na film jsem koukala s titulky a v angličtině nemám takové znalosti, abych pochytila, kdo byl kdo, když se navzájem představovaly. Takže jsem mohla spíš tipovat. Postav bylo hned pět, ale v knize to jedna vzdá ještě před vstupem do oblasti. Lingvistka. Kvůli lehkým změnám tedy postavy i umírají odlišně. Celkově na mě děj nepůsobil jako tajemný a psycho, ale jako akční. I atmosféra se tu pro mě změnila. Záře měla jinou povahu, postavy si přinesly těžké zbraně, které v knize neměly, aby se předešlo tomu, že by se mezi sebou mohly pozabíjet. Každá byla vybavena jen nožem a střelné zbraně byly v uzamčené schránce. Tady se s tím prostě nemazali a to přispívá k mému pohledu na film jako na akční. Postrádala jsem taky černé krabičky připevněné na opascích. Ve filmu si do Oblasti dokonce přinesly klasický fotoaparát, fungovala zde kamera. Oproti tomu v knize vyvolávaly fotografie v temném stanu. Kompasy s sebou nebraly vůbec. Ale zase chápu, že na tom ukázaly, že tam prostě selhávají orientační systémy.
Co mě ale mátlo ze všeho nejvíce byla absence tunelu/věže. Tohle byl důležitý objev expedice hned na začátku příběhu a celé se to kolem něj točilo, tady se objevil až na konci. Bioložka tady díky sporám z mikroorganismů získala imunitu, odolnost na hypnózu psycholožky, zbystřené smysly. Což vedlo k větvení příběhu dál. Ve filmu nešlo ani poznat, že by expedice měla zmanipulované smysly. A proto jsem se nedočkala scény, kde psycholožka umírá a vykřikuje Anihilace. Je to pokyn pro sebezničení a když na to bioložka nezareaguje, je jasné, že nebyla pod vlivem.
Deníky. Jak mohli vynechat tak důležitou část? Celá kniha Anihilace je deníkem bioložky. Bioložka najde deník svého manžela. A hromadu dalších. Díky čemuž se dozví, že nebylo pouze dvanáct expedic, jak jim bylo řečeno.
Manžel bioložky souvisí s další kapitolou - zatajení Oblasti X. Ve filmu vidíme, jak manžel odchází, aniž by bioložka věděla, kam se chytá a co je cílem. Když se přes rok nevrátí, myslela si, že zemřel. Jenže v knize je Oblast X veřejnosti známá, ač mlhavě. Bioložka měla se svým manželem spory, protože se tam chtěl vydat. Byly známy osudy ostatních expedic, měla o něj strach. A když se jí potom zjevil v domě jako stín toho, co býval, nebyl jediný. Několik mužů z jeho expedice se objevilo zpátky doma, ale všichni zemřeli na agresivní rakovinu, nebyl jediný, jako ve filmu.
Co jsem nechápala vůbec, byla postava kolegy bioložky, se kterým se vyspala. To tam za mě bylo zbytečné nejen proto, že to v knize nebylo, ale i proto, že to nemělo žádnou váhu na nic, co se stalo dál. Bioložka je hlavně silná samotářka, podle mě by to neudělala.
Zvíře v rákosí, jež se každý večer ozývalo, bylo taktéž podáno jinak. Ve filmovém podání se objevilo zčista jasna, dost na efekt. Na jeho přítomnost si totiž v knize zvykly, zaútočilo při jiné příležitosti. Lezoun mi tady chyběl šíleně moc. Těšila jsem se na něj celý film.
Jiný konec se dá asi očekávat, vzhledem ke změnám a k tomu, že na rozdíl od knih, filmů více není. Bioložka přežila, vrátila se, podávala svědectví, setkala se se svým manželem, který v knize zemřel. Bioložka se po nalezení deníků rozhodla zůstat a zkoumat dál, dokud neobjeví více.
Oba příběhy se od sebe liší i v dalších podrobnostech, tohle jsou ty, jež bych ráda zmínila já. Ve výsledku je tedy jedno, kterou verzi zvolíte, ale pokud plánujete obě, zkuste jako první knihu.
Komentáře
Okomentovat