Páni. Tohle bude náročné. Ráda bych vám shrnula svůj den na Humbooku, ale je těžké na nikoho nezapomenout a zároveň to vymyslet tak, abyste u toho neusnuli. Emoční výlevy najdete hlavně u mě na Instagramu, kde mi to jde přese jen lépe, tady bych chtěla začít pěkně od rána.
Vstávala jsem brzo. Hodně brzo. Ovšem ne dost brzo na to, abych si nalepila a nalakovala drápy nějak slušně, takže to bylo to poslední, co jsem před odchodem z domova přišla. Čočky v očích úspěšně nandány, líčení úspěšně namalováno... Drápy odpadávaly rychle. Když mě táta vyhodil na nádraží, na jedné ruce zbývaly tři. Pohledy lidí, to byla velice zajímavá zkušenost, ať už v buse nebo v metru, ale naštěstí jsem s sebou měla rakovnickou partu a to, že jsem se s nimi mohla bavit, mi dovolilo se na cizí názory vůbec nezaměřovat. Doprovázely mě spolužačky, liška a liščí kamarádka. Rozlište si to jak je libo. V buse si ke mně přisedla holka ze školy, kterou jsem kdysi znala, ale už jsme na sebe dlouho nepromluvily. Překvapilo mě, že na akci jela taky, ale nedokázala jsem se přimět k navázání hovoru. Jsem ráda, že můj spolusedící nebyl někdo, kdo by mě celou cestu sjížděl pohledem. Jedna paní to přes uličku zkoušela, ale po pohledu ode mě ji to brzy omrzelo. Naštěstí.
Do Kongresového centra jsem naštěstí dorazila úspěšně. Jen jsem tedy nenašla zbytek ambasadorek, tedy až na Julču, která výjimečně nebyla za devatero knihami, takže jsme ten zbytek byly my dvě. Kdyby mi nenandala náramek, asi bych se nedostala dovnitř. Ještě před samotným vstupem jsme se stihly pozdravit se Zuzkou Bookistou, Marťou Krausovou a Bětkou Bílkovou, chápete to, mě pozdravila autorka a já ostuda její knihu stále nečetla. Překvapilo mě to množství lidí, čekala jsem, že se to uklidní, ale i během dne jako by stále přibývali noví knihomolové. Každopádně, hned co jsem vyšla schody mě ze zálohy překvapila Ebi s Bárou, obě v grišovské keftě. Ebi jsem viděla tak pět vteřin, než odběhla s telefonem pryč, ale i za tak krátkou dobu mi v rychlosti přikázala, ať stojím a ani se nehnu, protože potřebujeme fotku. Víte, někomu v keftě smrtiče se odporuje těžko. Mezitím jsem se dozvěděla, kam se schovávají hadi, když vám zrovna utečou z terária. A mám takový pocit, že se před tímhle vším odehrálo ještě předání knih s Adri Lexikamis, ale nemám tušení. Bylo to někdy ráno, někdy tam a určitě to nebylo jindy, ale vy to stejně nikdy nezjistíte. Snažila jsem se zdravit každého, kdo mi byl alespoň vzdáleně povědomý, naštěstí se Ebi ve všem tom zmatku brzy vrátila, mohly jsme pořídit naše gangsta fotky a já se vydala dál do hlubin kongresáku.
Vlastně jsem ani nestihla dojít daleko, než si mě našla Terka Lunar.Bookworm. S tou jsme se domlouvaly na setkání hlavně skrze skupinový cosplay, který měl reprezentovat Třináctku. Jak se nám to povedlo, to posuďte sami. Nejtěžší bylo se najít. :D Máme i jednu suprovou fail fotku, ale tohle je takový ten seriózní příspěvek nebo co. Zpět k Terce. S tou jsme totiž strávily hodnou chvíli blouděním a koukáním na to, co vlastně chceme absolvovat. Došly jsme k Hvězdám inkoustu, ale ty byly děsně plné, takže jsme pokračovaly v cestě chodbou a našly super okno. Protože jsme si připadaly drsně, požádaly jsme náhodného kluka, který tam seděl, aby nás vyfotil, jak u našeho objevu stojíme. Trauma si z toho odnesly obě strany. Za fotky ale moc děkujem!
Viky si ke mně přišla pro záložky a taky máme fotku. Ano, ráda vám ty fotky ukazuji, protože celý rok žádné nemám a pak najednou bum! Hromada fotek. Ale tuhle konkretní jsem asi ztratila. Promiň.
Popravdě nemám tušení, kdy nastal tento okamžik, ale na tohle milé setkání zapomenout nemůžu. Mia se letos z nějakého NEPOCHOPITELNÉHO důvodu potulovala na každém rohu, ale Mia z obálky třetího dílu? A postava z Naruta, kterou neznám, ale jsem si jistá tím, jak to Teřře slušelo?
Aaaa, Míša! Na tu se stála fronta podobně jako na autory, a to naprosto opodstatněně, protože tahle knižní duše je opravdu úžasná. Za ten půlrok, co jsem se s ní vídala, jsem měla možnost prohodit pár slov a pokaždé to mé nadšení pozvedlo výš. Jsem ti vděčná za vše!
Potom jsme se s Terkou asi oddělily a já pokračovala v bloudění sama. Úplně nevím, jak vám popsat detaily toho, jak nic nedělám, takže se přesuneme k záchodům, mému hlavnímu dealovacímu místu záložek. Tam se u mě zastavilo šíleně moc lidí a většina fotek je odtamtud, takže kdyby vám docházely nápady na to, kde se fotit s kamarády, do toho, u záchodů. Tady jsem si hodila selfie, abych zkontrolovala, jak na tom jsem s makeupem, dojít si na ty záchody a kouknout se do zrcadla, to nee.
Pro záložky si přišlo hodně moc lidí, plus mi jich pár dělalo společnost po celou dobu předávání. Udělaly jsme si tam z toho takovou výdejnu s osobním převzetím. Díky Míše, Míše, Lu a Monče, že mě tam strpěly a doufám, že taky rozdaly vše, co měly. Teď ten fotkospam. Víte, já to píšu docela pozdě večer, mimo svou produktivní dobu a vzhledem k tomu, že jsem začala bez nálady, se bojím, že bych na někoho nebo na něco zapomněla. Naházím sem fotky od záchodů, popisky doplním. Stejně jako závěr festivalu See ya later!
Komentáře
Okomentovat