U některých knih prostě potřebujete zkoušet. Což je asi divné, ale hned vám to vysvětlím. Vždy si říkám, neber si na recenzi všechno, čti, co tě zaujme, neztrácej čas s něčím, co pro tebe ve skutečnosti nic neznamená. A tahle kniha je přesně ten případ, kdy jsem ráda, že jsem se nechala ovládnout zvědavostí.
Žánr LitRPG je hrozně specifický. Odehrává se totiž přímo ve fiktivní hře. Takže máte náš svět v budoucnosti a v té budoucnosti hru. Ono to zní všechno zvláštně, ale pokud jste herní fanoušek, přijdete si na chuť hrozně rychle. Já se nikdy žádné RPG hře nevěnovala, ale vždy ve mně probouzely zájem. Jen jsem se k nim nikdy nedostala a když už, byla jsem v tom zoufale špatná. První díl ze série Cesta šamana mi to ale vynahradil. A to zcela. Nepotřebovala jsem mít nahrané tuny času, abych této knize porozuměla, proto mi cesta hlavního hrdiny, odsouzeného k práci ve virtuálním dole, dost ubíhala. Chod hry a její fungování je vám vysvětleno spolu s tím, jak se Mahan začleňuje do virtuálního vězení a vykonává svůj trest. Nemusíte se obávat žádných složitých kalkulací, levelům ani zkušenostem a tomu, jak se přidělují body, ve finále ani rozumět nemusíte, protože šaman okamžitě vysvětluje, co k čemu slouží.
Dějem proplouváme snadno z první osoby Mahana, plyne dost přirozeně, ale zároveň není předvídatelný. To je to, co na tom oceňuji. Knize jsem přišla na chuť lehce, začetla jsem se a utekla mi pod rukama. Sedl mi i humor, myšlení hlavního hrdiny bylo občas samo o sobě dost vtipné. Měl sice strategické myšlení a předchozí zkušenosti s hrou, ale i tak dělal chyby. Do dalších dílů se určitě pustím.
A komu utekla informace o tom, že autor Vasilij Mahaněnko dorazí na Svět knihy, ten se to dozvídá teď. Zkusíte dát tomuto žánru šanci?
Komentáře
Okomentovat