S příběhy osudů lidí za druhé světové války se roztrhl pytel a já se jim dlouho úspěšně vyhýbala, protože mi připadalo, že se to téma stalo komerčním motivem a využívat ho jen proto, že se zrovna prodává, to se mi nelíbí, ať už to je z marketingového hlediska výhodné jakkoliv.
"Lhaní není tak strašně nebezpečné tím, že lež je nepravda, a proto není skutečná, ale tím, že se stává skutečností v mysli jiných lidí..."
Pokud si teď říkáte, proč jsem si tedy na recenzi vzala zrovna Nebe v kleci, je to hlavně motiv hlavního hrdiny v podobě mladého chlapce - nadšeného nacisty. Kniha navíc posloužila i jako inspirace pro film Králíček Jojo, na nějž jsem se chtěla ještě před karanténou vydat, ale nakonec jsem ho zhlédla až teď.
"...Lež vyklouzne z dosahu působnosti lháře jako semínko, vítr ji unáší a ona vzklíčí svým vlastním životem na nějakém nečekaném místě, až jednoho dne lhář zjistí, že užasle hledí na osamělý, leč zdravý a bujný strom na zcela holém útesu..."
"Lhaní není tak strašně nebezpečné tím, že lež je nepravda, a proto není skutečná, ale tím, že se stává skutečností v mysli jiných lidí..."
Pokud si teď říkáte, proč jsem si tedy na recenzi vzala zrovna Nebe v kleci, je to hlavně motiv hlavního hrdiny v podobě mladého chlapce - nadšeného nacisty. Kniha navíc posloužila i jako inspirace pro film Králíček Jojo, na nějž jsem se chtěla ještě před karanténou vydat, ale nakonec jsem ho zhlédla až teď.
"...Lež vyklouzne z dosahu působnosti lháře jako semínko, vítr ji unáší a ona vzklíčí svým vlastním životem na nějakém nečekaném místě, až jednoho dne lhář zjistí, že užasle hledí na osamělý, leč zdravý a bujný strom na zcela holém útesu..."
Příběh začíná tam, kam sahá paměť mladého chlapce. Sdílí svých pár vzpomínek z útlého dětství, jeho pohledem sledujeme i jeho rodinu, což nám umožní utvořit si obrázek o tom, v jakém prostředí byl vychováván. Ten ovšem naruší rok 1938, kdy Johannes poprvé spatří shromáždění lidí, kteří naslouchají Hitlerovi. Jeho svět se rázem promění, ze všech stran se na něj hrnou útržky nacismu, nadřazenosti jeho národa, podřazenosti těch ostatních. Postupně se i jeho volnočasové aktivity začnou uchylovat tímto směrem, až se nakonec stane členem Hitlerjugend. Rodiče mu vysílají opatrné signály, že to není úplně správné, a dávají najevo nesouhlas, ale protože byl Johannes vychován spíš nacismem než jimi, uchyluje se k němu víc a víc.
"...Lháři to způsobí stejně tolik smutku jako úžasu."
Připadá mi naprosto děsivé, že se tohle odehrává na pouhých prvních pár stranách a vy bez možnosti zasáhnout do děje sledujete, jak snadno lze zmanipulovat dětskou duši k takovým činům, jako je pálení zakázaných titulů až po asistentství u dělostřelectva. Z pohledu Johannese se čte samo, nedělalo mi vůbec žádný problém vcítit se do jeho pohledu i přes to, že jsem s ním téměř ničem nesouhlasila. Nebo možná právě proto. Ani dobové zabarvení jazyka nebylo žádnou překážkou a příběh se stal díky obsahu skutečně čtivým a překvapivě rychle ubíhajícím.
"Emoce prý člověka vedou k tomu, co logika sama o sobě nalézt nedokáže."
Zvrat přichází v naprosto pravou chvíli. Děj se dá do pohybu v pravý moment, kdy už jsme seznámeni s hrdinou i prostředím a jsme připraveni na to posunout se v ději dále. Moc se mi to načasování líbilo, proto ho zde zmiňuji. V anotaci je nalezení Elsy, mladé Židovky, popsáno tak samozřejmě, ale v příběhu byl velmi dobře zpracován Johannesův vypěstovaný odpor k této rase a to od počáteční chuti Elsu zabít, až po přehodnocování role Hitlera v jeho životě. Autorka byla také velice realistická a důvěryhodně vystihla dospívání, byť v malém prostoru, podařilo se jí to zakomponovat skvěle.
"To nejdůležitější v tomhle životě je neviditelné."
Kniha kromě vzdáleného vývoje války mapuje především vývoj hlavního hrdiny. Nejpatrnější je to na konci knihy, když se zamyslíte nad tím, kde vlastně příběh začal a kam až se dostal. Závěr samotný pro mě byl naprosto překvapivý, ale to koneckonců celá kniha, bylo to jedno z těch zakončení, které šokuje, protože se s ním nedalo počítat. Po dočtení ve mně rozhodně rezonovala spousta pocitů, ale ten největší? Doporučuji. Tahle kniha je jednou z těch, kterou může číst každý a právě to byste měli udělat.
Jak to tak u mě bývá, zhlédla jsem tedy i Králíčka Jojo, který je knihou inspirován. Inspiraci je zde nutno zdůraznit - děj filmu nás neseznámí s postavou babičky ani rodinným zázemím a také nám hlavního hrdinu podává spíš něžnějšího a s méně rozsáhlými zraněními. Ani jedno mi ale nevadí, protože prostředí zůstalo stejně dobře vybarvené. Obsazení mě potěšilo i jako nevelkého filmového znalce, volba herců byla skvělá, zapadali do svých rolí přesvědčivě. Filmový příběh byl nakonec inspirován skutečně hlavně hrdinou, protože zbytek se odvíjel zcela jinak, ale musím říct, že mě dojal více, protože se odehrál ve svižnějším tempu a dramatické scény byly zdůrazněny obrazovým zážitkem. Knihu a film bych spolu tedy moc nespojovala, ale oboje stojí za to.
"...Lháři to způsobí stejně tolik smutku jako úžasu."
Připadá mi naprosto děsivé, že se tohle odehrává na pouhých prvních pár stranách a vy bez možnosti zasáhnout do děje sledujete, jak snadno lze zmanipulovat dětskou duši k takovým činům, jako je pálení zakázaných titulů až po asistentství u dělostřelectva. Z pohledu Johannese se čte samo, nedělalo mi vůbec žádný problém vcítit se do jeho pohledu i přes to, že jsem s ním téměř ničem nesouhlasila. Nebo možná právě proto. Ani dobové zabarvení jazyka nebylo žádnou překážkou a příběh se stal díky obsahu skutečně čtivým a překvapivě rychle ubíhajícím.
"Emoce prý člověka vedou k tomu, co logika sama o sobě nalézt nedokáže."
Zvrat přichází v naprosto pravou chvíli. Děj se dá do pohybu v pravý moment, kdy už jsme seznámeni s hrdinou i prostředím a jsme připraveni na to posunout se v ději dále. Moc se mi to načasování líbilo, proto ho zde zmiňuji. V anotaci je nalezení Elsy, mladé Židovky, popsáno tak samozřejmě, ale v příběhu byl velmi dobře zpracován Johannesův vypěstovaný odpor k této rase a to od počáteční chuti Elsu zabít, až po přehodnocování role Hitlera v jeho životě. Autorka byla také velice realistická a důvěryhodně vystihla dospívání, byť v malém prostoru, podařilo se jí to zakomponovat skvěle.
"To nejdůležitější v tomhle životě je neviditelné."
Kniha kromě vzdáleného vývoje války mapuje především vývoj hlavního hrdiny. Nejpatrnější je to na konci knihy, když se zamyslíte nad tím, kde vlastně příběh začal a kam až se dostal. Závěr samotný pro mě byl naprosto překvapivý, ale to koneckonců celá kniha, bylo to jedno z těch zakončení, které šokuje, protože se s ním nedalo počítat. Po dočtení ve mně rozhodně rezonovala spousta pocitů, ale ten největší? Doporučuji. Tahle kniha je jednou z těch, kterou může číst každý a právě to byste měli udělat.
***
Jak to tak u mě bývá, zhlédla jsem tedy i Králíčka Jojo, který je knihou inspirován. Inspiraci je zde nutno zdůraznit - děj filmu nás neseznámí s postavou babičky ani rodinným zázemím a také nám hlavního hrdinu podává spíš něžnějšího a s méně rozsáhlými zraněními. Ani jedno mi ale nevadí, protože prostředí zůstalo stejně dobře vybarvené. Obsazení mě potěšilo i jako nevelkého filmového znalce, volba herců byla skvělá, zapadali do svých rolí přesvědčivě. Filmový příběh byl nakonec inspirován skutečně hlavně hrdinou, protože zbytek se odvíjel zcela jinak, ale musím říct, že mě dojal více, protože se odehrál ve svižnějším tempu a dramatické scény byly zdůrazněny obrazovým zážitkem. Knihu a film bych spolu tedy moc nespojovala, ale oboje stojí za to.
Komentáře
Okomentovat