Nejlepší knižní pokračování roku 2019

Tento článek mám v plánu už hrozně dlouho! Minulý rok jsem četla opravdu hodně a mezi mé přečtené knihy patří i některá pokračování sérií, které mám rozečtené. No a protože jsem na svém instagramu opěvovala jen první díly sérií nebo standalones, jakožto ty nejlepší za rok, přišel čas i na ten zbytek. Ráda bych vás tak namotivovala k tomu v sériích taky pokračovat, protože stojí za to.

Probuzení bohové jsou druhý díl mé oblíbené sci-fi trilogie, Akt Themis. A rozhodně mě přesvědčily o tom, že za to tahle série stojí. Žel pro mě byl větším zklamáním díl třetí, než druhý a to už je co říct. Každopádně v Bozích nás čeká spousta akce, zvratů, pana tajemného, mimozemských obřích robotů a naši oblíbení hrdinové.

Múza nočních můr je pokračování, které by vás mohlo přesvědčit o tom, že Snílek není k zahození, pokud vás první díl stoprocentně neoslovil. Čekají vás tady jiní hrdinové, mnohem rychlejší rozjezd a pořádný sled událostí, takže o akci není nouze. Líbí se mi, že i přesto vyniká úžasný styl psaní, kterého si na této dilogii tolik cením. 

Plíseň a Síla ve mně utvrdily názor na Havraní kruhy. Z prvního dílu jsem

byla rozpačitá i přes to, že se mi převážně líbil, ale když jsme se ve druhém díle dozvěděli více o světu, a to z prostředí světa jiného... No a závěr série mi vyrazil dech, protože byl skutečně epickým zakončením a přestože tam dostalo prostor i trochu bizáru, docela tam zapadl a ve výsledku mi nevadil.

Podlý král zde rozhodně musí zaznít. Než jsem se do něj pustila, nepatřila jsem mezi milovníky Krutého prince, protože mě nebavil na každé stránce, ale oblíbila jsem si Jude a tak jsem se rozhodla v sérii pokračovat, protože jsem věřila, že dvojka bude lepší a to se i stalo! Akci tu máme od začátku, svět konečně dostává trochu řád a stvoření, která v něm žijí, na mě konečně nepůsobí, jako kdyby spadly do radioaktivního odpadu.





Prohnilé město jsem četla velice brzy po Šest vranách a možná je to trochu škoda, protože je

dokonale zastínilo. Takhle svižnou, emocemi nabitou knihu, jsem si jako druhý díl vždycky představovala, škoda, že je podobných tak málo.

A nakonec si tu zasloužil místo Nimbus. Pokračování Smrtky (jak se vlastně jmenuje celá ta série, taky Smrtka, Smrčí deníky, Poslední seknutí?) Nimbus mi dal to, co první díl nedokázal - emoce z knihy. Smrtka mě nechávala chladnou a bavilo mě až posledních sto stran, ale Nimbus se s tím nepáral, pletichy cechu nás doprovází na každém rohu a má skvělý spád, který mi zlepšil dojem z této série.

To je výjimečně všechno! Je divné psát krátké články. Doufám, že vás moje tipy navnadily na to dát třeba zmiňovaným sériím ještě šanci!