Stejně jako u prvního Humbook tipu, ani zde nemůžu říct, že bych byla stoprocentně nadšená a dala této knize svou nálepku. Pokud jste četli můj článek k Prokletému roku, určitě víte, že má očekávání nebyla v mnoha ohledech naplněna. Pomohlo tentokrát jejich snížení?
Holubice a had má jednu obří výhodu. Je to čtivé, takže to máte za sebou bez mrknutí oka, aniž byste příliš přemýšleli nad detaily a prostě se vezete na vlně příběhu, v tomto případě na vlně "romantiky" (použití těchto uvozovek vysvětlím ve spoilerové části, na níž budete včas upozorněni). Ale co když se nad jednotlivými dílky pozastavíte, zamyslíte a zvážíte je, s tím, že já měla ten blbý nápad, a udělala to? Fakt, dokud jsem nad tím nezačala pořádně uvažovat, byla jsem za tu knihu ráda a do jisté míry stále jsem. Nebyla náročná, četla se úžasně a pokud bych nezapínala kritické myšlení, snad by se mi i líbila. A vlastně ji ani nemůžu nedoporučit, protože jsem si to užila a to se prostě přiznám, jen by mi připadalo nefér nezmínit skutečnosti, kterých jsem si při čtení všimla a které by mohly někomu v knize rozhodně vadit.
Ocitáme se ve světě, kde má velikou moc církev. Církev nemá ráda čarodějnice, snaží se je vybít a k tomu slouží speciální jednotka chasseurů, kteří mají zbraň, jež zabití čarodějnice umožňuje. Když jste takto vycvičený voják, asi by vás napadlo, že byste měl o čarodějnicích i něco vědět. Jako třeba jak funguje jejich magie, když je to to, co proti vám primárně používají. Hm. Ne. Pokud jste Reid, tak víte jen to, že čarodějnice = nepřítel. Ale přesto jste kapitánem této jednotky. V tomto případě se to stalo zhruba tak, že jste veliký oblíbenec samotného papeže, který je ve vybíjení čarodějnic z povrchu zemského velice ambiciózní a očividně mu nevadí, že má jeho kapitán nulové znalosti, stačí, že čarodějnici pozná a dokáže ji zabít.
A teď mi někdo vysvětlete tohle. Jak je možné, že se někdo, kdo je obviněn ze znásilnění, musí vzít s domnělou obětí, přes to, že má jakožto papežův oblíbenec všechny možné výhody a lid očividně tomuto muži církve věří každé slovo? Proč pokládám takhle stupidní dotaz? Protože se přesně takto Reid s Lou seznámil.
Tedy vlastně ne, potkal ji ještě když byla převlečená za muže. Musím mu zatleskat v tom ohledu, že mu to alespoň připadalo podezřelé, ale proč měla Lou převlek, když byl zcela očividně k ničemu a průhledný, to už se asi nedozvíme.
Abych se vrátila k myšlence, Lou se potká s Reidem znovu, tentokrát v divadle, kde se to semele tak, že to vypadá právě jako pokus o znásilnění, a to především proto, že to tak sehrála Lou. Protože to vidí celé publikum, které bylo tímto činem velice pobouřeno a dožaduje se rozsudku, papež je nucen rozhodnout. A TO HO VÁŽNĚ NENAPADNE NIC LEPŠÍHO, NEŽ TYHLE DVA ODDAT? NEVYUŽIJE SVÉHO OBROVSKÉHO VLIVU, ABY ŘEKL, ŽE TO BYLO NEDOROZUMĚNÍ A NIC SE NESTALO, S TÍM, ŽE LOU BUDE ŠKODA VYKOMPENZOVÁNA? Ne. On jim prostě přikáže, aby se vzali, že to všechny jejich problémy vyřeší. (Nakonec to smysl dává, pokud jste knihu četli, tak víte, ale mně připadá nejvíce zarážející to, že to nikomu z publika nebylo divné.)
Pominu to, že se sám papež zahazoval se křtem Lou a jejich oddáním. Pochybuji, že by mu na tom až tak záleželo, a je to něco, co může udělat jakýkoliv kazatel. Ale církev tady nebyla pořádně vysvětlena a prostě vykradla křesťanský katolicismus, kdo ví, třeba je v nějakých pravidlech, která nám nebyla zmíněna, že tyto záležitosti může vykonávat jen papež. Co šíleně nedávalo smysl, to bylo vykreslení prostředí. Honosné budovy boháčů, cukrárny, oděvy, sídlo chasseurů a papeže, dokonce i král odtud byl. Zní vám to jako město, že? Sídlí tady všechny bohaté i chudé vrstvy, jsou tu všechny obchody, na něž si jen vzpomenete... Mně to tak zní taky. V textu ale bylo zmíněno, že se nacházíme ve vesnici a to jsem tedy docela nepochopila.
Stejně tak nedává smysl dobové zasazení. Všechno, co je zde popsáno, odpovídá novověku, ale autorka se snaží udržet iluzi, že jsme ve středověké Francii.
Stejně tak nedává smysl dobové zasazení. Všechno, co je zde popsáno, odpovídá novověku, ale autorka se snaží udržet iluzi, že jsme ve středověké Francii.
Smutné je, že jakéhokoliv jiného prostředí se nám dostává zoufale málo. Autorka se snaží do textu zapojovat francouzštinu, ale byla naprosto zbytečná, kvůli pár slovíčkům se prostě celý děj do Francie nepřesune a snaha o to, aby prostředí vypadalo komplexněji, prostě naprosto nevyšla. I slovo chasseur mohlo být v klidu napsáno jazykem překladu. To, že se celé prostředí knihy, smrskne na jednu vesnici/město a pár stromů kolem, je prostě málo na to, aby se to dalo považovat za nějaké vykreslení. Worldbuilding tahle kniha opravdu neviděla, jediné, na čem autorka stavěla, byla nenávist lovců a čarodějnic, církve a magické moci, ale to mi prostě nestačí.
Právě ani samotné vysvětlení magie mi zpočátku moc nestačilo. Měla jsem zmatek v tom, zda ji má každá čarodějnice jinou, nebo zda má stejný princip, ale zanechává stejné účinky. Zjišťovat to bylo jak tahání z chlupaté deky. Kdyby Lou neměla kamarádku Coco, tak se o jiných existencích magie ani nedozvíme - autorka opět nepovažovala za důležité nám sdělit, jak funguje. Co jsem později ocenila, to bylo zjištění, že Lou provozuje magii něco za něco, což bylo super, protože měla její schopnost i slabé stránky, ale stále to bylo nedostatečné.
Postavy. Jak už jsem se zmínila, Reid je docela hloupý. Tak na mě ze své prezentace většinu času působil. Nevím, jestli měl být nesympatický jen Lou nebo i čtenáři, ale já si k němu nakonec žádnou cestu nenašla. A to hlavně proto, že se autorka nijak nesnažila nás s ním seznámit, společně s Lou jsme neodhalovali jeho světlé stránky, když už, byly to vlastnosti, jaké má snad každý slušný člověk. A od toho se odvíjí i můj největší problém s touto knihou. Vztah.
Ještě před tím bych ale ráda zmínila Lou. Podle mě je skvělá, fajn, ale. Její povaha přece nemusí stát na častých vulgaritách. Mně nevadily, jsem z knih zvyklá na horší, ale to, že je nějaká postava od rány, neznamená, že bude mluvit sprostě a žádnými jinými způsoby její povahu formovat nebudeme. Když už tedy mluvila tímto jazykem, dost bych ocenila, aby byla celá její část nespisovná, protože v knize se to často míchalo a mě z toho bolela hlava. Jedna postava, jeden jazyk, ideálně v celé knize stejný. Jinak se mi Lou moc líbila a asi si kvůli ní přečtu i další díl. Prsatá Lidka navždy v mém srdci.
Teď k tomu vztahu. Tohle stále není spoilerová část, udržím to v obecné rovině tak, abyste se nemuseli bát nějakého prozrazení. Když se řekne hate to love vztah, mně se většinou vybaví, že ač jsou postavy nepřátelé, najdou si k sobě cestu po nějakém tom vzájemném poznávání. Tady se nic takového nestalo! Autorka si prostě řekla, že stačilo, luskne prsty a postavy se milují. Za tu dobu se i nic víc nepoznaly, neví o sobě od začátku prakticky nic nového, ale už je na čase dát čtenářům to, co chtějí, takže bum.
Hele, já vás od čtení téhle knihy nechci ani tak odradit, jako poukázat na to, že tady opět nefunguje nic jiného, než fyzická přitažlivost a samota, která postavy dohnala až k tomu, že se naučily se mít rády. Mně by to bylo i jedno, ale tahle kniha je opět natolik populární a oblíbená i mezi mladšími čtenářkami, že to musím napsat. Ani tohle není zdravý vztah, nedělejte si prosím iluze. Říkáte si, proč zmiňuji něco tak samozřejmého? Setkávám se s tím, že je podobný styl vztahu očekáván i v reálném životě, ale tenhle vztah není plně fungujícím a neberte si z něj příklad. Není na tom cokoliv romantického, což bych ráda dokázala na úseku, ze kterého mi bylo docela špatně.
Spoiler, ale ne moc velký, prostě jen konkrétní zmínka něčeho mezi hrdiny:
Víte, kdy se spolu Lou s Reidem poprvé vyspali? Poté, co byla Lou téměř zavražděna, své útočníky zabila. Celkově to byl perný den a i na ni toho bylo dost. I na Lou, která je od rány a je zvyklá na to přežívat na ulici. Ale pro uklidnění ukáže Reidovi své oblíbené místo, střechu budovy, kde se spolu prostě ještě toho dne vyspí. Nemám sílu k tomu cokoliv dodávat, zvažte sami, zda je tohle načasování v pořádku.
Konec spoileru.
Spoiler k samotnému konci knihy, takovému tomu šokujcímu odhalení, které navnadí na další díl...
Víte, co je problém? Tohle odhalení, kdo je teta Coco, nám bylo houby platné, protože jsme o tom jménu v životě neslyšeli. A ačkoliv postavy hromadně zaklejí, vy si řeknete aha, to jméno je děsivé a měl bych ho znát, ale neznám, protože jakkoliv je známé a důležité, autorka se o něm zapomněla zmínit čtenáři, takže to prostě nesplnilo svůj účel a já si místo "ohh, ale ne, to bude drsný, chci okamžitě další díl!" řekla spíš "...co mi uteklo?"
Konec spoileru.
Co jsem od knihy čekala? Skvěle vybudovaný svět s fungujícím magickým systémem, sympatickými postavami, které si k sobě postupně najdou cestu a nějaký ten nový čtivý styl psaní. Od knihy jsem dostala jen čtivost a jednu sympatickou hlavní postavu, takže má očekávání nebyla naplněna. A i když bych to normálně v tuhle chvíli prohlásila za průměr, který je milý, když zrovna nemáte vysoké nároky, kvůli tomu vztahu to udělat nechci. Je to průměr, který ukazuje, co je v ya zřídkakdy dotažené do konce. Vztahy. Takže nechávám na vás, co si z tohoto článku odnesete a jsem jako nikdy předtím zvědavá na vaše názory na tuhle knihu. Nechť diskuze započne.
Postavy. Jak už jsem se zmínila, Reid je docela hloupý. Tak na mě ze své prezentace většinu času působil. Nevím, jestli měl být nesympatický jen Lou nebo i čtenáři, ale já si k němu nakonec žádnou cestu nenašla. A to hlavně proto, že se autorka nijak nesnažila nás s ním seznámit, společně s Lou jsme neodhalovali jeho světlé stránky, když už, byly to vlastnosti, jaké má snad každý slušný člověk. A od toho se odvíjí i můj největší problém s touto knihou. Vztah.
Ještě před tím bych ale ráda zmínila Lou. Podle mě je skvělá, fajn, ale. Její povaha přece nemusí stát na častých vulgaritách. Mně nevadily, jsem z knih zvyklá na horší, ale to, že je nějaká postava od rány, neznamená, že bude mluvit sprostě a žádnými jinými způsoby její povahu formovat nebudeme. Když už tedy mluvila tímto jazykem, dost bych ocenila, aby byla celá její část nespisovná, protože v knize se to často míchalo a mě z toho bolela hlava. Jedna postava, jeden jazyk, ideálně v celé knize stejný. Jinak se mi Lou moc líbila a asi si kvůli ní přečtu i další díl. Prsatá Lidka navždy v mém srdci.
Teď k tomu vztahu. Tohle stále není spoilerová část, udržím to v obecné rovině tak, abyste se nemuseli bát nějakého prozrazení. Když se řekne hate to love vztah, mně se většinou vybaví, že ač jsou postavy nepřátelé, najdou si k sobě cestu po nějakém tom vzájemném poznávání. Tady se nic takového nestalo! Autorka si prostě řekla, že stačilo, luskne prsty a postavy se milují. Za tu dobu se i nic víc nepoznaly, neví o sobě od začátku prakticky nic nového, ale už je na čase dát čtenářům to, co chtějí, takže bum.
Hele, já vás od čtení téhle knihy nechci ani tak odradit, jako poukázat na to, že tady opět nefunguje nic jiného, než fyzická přitažlivost a samota, která postavy dohnala až k tomu, že se naučily se mít rády. Mně by to bylo i jedno, ale tahle kniha je opět natolik populární a oblíbená i mezi mladšími čtenářkami, že to musím napsat. Ani tohle není zdravý vztah, nedělejte si prosím iluze. Říkáte si, proč zmiňuji něco tak samozřejmého? Setkávám se s tím, že je podobný styl vztahu očekáván i v reálném životě, ale tenhle vztah není plně fungujícím a neberte si z něj příklad. Není na tom cokoliv romantického, což bych ráda dokázala na úseku, ze kterého mi bylo docela špatně.
Spoiler, ale ne moc velký, prostě jen konkrétní zmínka něčeho mezi hrdiny:
Víte, kdy se spolu Lou s Reidem poprvé vyspali? Poté, co byla Lou téměř zavražděna, své útočníky zabila. Celkově to byl perný den a i na ni toho bylo dost. I na Lou, která je od rány a je zvyklá na to přežívat na ulici. Ale pro uklidnění ukáže Reidovi své oblíbené místo, střechu budovy, kde se spolu prostě ještě toho dne vyspí. Nemám sílu k tomu cokoliv dodávat, zvažte sami, zda je tohle načasování v pořádku.
Konec spoileru.
Spoiler k samotnému konci knihy, takovému tomu šokujcímu odhalení, které navnadí na další díl...
Víte, co je problém? Tohle odhalení, kdo je teta Coco, nám bylo houby platné, protože jsme o tom jménu v životě neslyšeli. A ačkoliv postavy hromadně zaklejí, vy si řeknete aha, to jméno je děsivé a měl bych ho znát, ale neznám, protože jakkoliv je známé a důležité, autorka se o něm zapomněla zmínit čtenáři, takže to prostě nesplnilo svůj účel a já si místo "ohh, ale ne, to bude drsný, chci okamžitě další díl!" řekla spíš "...co mi uteklo?"
Konec spoileru.
Co jsem od knihy čekala? Skvěle vybudovaný svět s fungujícím magickým systémem, sympatickými postavami, které si k sobě postupně najdou cestu a nějaký ten nový čtivý styl psaní. Od knihy jsem dostala jen čtivost a jednu sympatickou hlavní postavu, takže má očekávání nebyla naplněna. A i když bych to normálně v tuhle chvíli prohlásila za průměr, který je milý, když zrovna nemáte vysoké nároky, kvůli tomu vztahu to udělat nechci. Je to průměr, který ukazuje, co je v ya zřídkakdy dotažené do konce. Vztahy. Takže nechávám na vás, co si z tohoto článku odnesete a jsem jako nikdy předtím zvědavá na vaše názory na tuhle knihu. Nechť diskuze započne.
Komentáře
Okomentovat