Teorie podivnosti nezahrnuje příliš mnoho děje, zato v ní najdete mnoho myšlenek a asociací. Hlavní postava Ada je vědkyně a dost se to promítá na jejím pohledu na svět - často vše analyzuje a mnohokrát své úvahy dotáhne až do fantaskní roviny. Její cynické vidění se sleduje v závislosti na tématu poměrně dobře, ale je pravda, že sledovat celou knihu především mysl jedné postavy je poměrně intenzivní zážitek i bez absurdit, ke kterým často sklouzává.
Nejvíce se srovnávám s těmi, kdo jsou těsně přede mnou nebo těsně za mnou a jsou mi výkonnostně nejblíž. Jezdci v úplně jiné lize se mě nedotýkají.
S Adou musíte mít trpělivost, je to jedna z postav, které buď nesnášíte nebo milujete - abych vám to trochu usnadnila, Ada je bezdětná a navazuje spíš krátkodobé vztahy s muži, žije ve vlastním světě, ale vyniká v pozorování toho vnějšího. Když pominu tu bizarní část, bylo pro mě překvapením, že jsou zde popisovány sny - v knihách bývají zmiňovány jen ty symbolické či noční můry, tady ale hlavní hrdinka popisuje své sny téměř pokaždé, což z nich činí méně významné. To je však asi jediná normální součást příběhu. Ten se brzy rozbíhá do všech možných vědeckých oborů, antropologických a genetických předpokladů, teorií a filosofování. Často propojeně. A často asociativně, takže mnohdy nedává smysl, kam jsme se to dostali.
Když nemůžu být milován, chci být aspoň nenáviděn nebo obáván.
Když jsem se do tohoto podivného příběhu začetla, jásala jsem, protože jsem narazila na hutný kvalitní text, který ale není nijak složitý a naopak vás místo poučování inspiruje k možnostem pohledu na svět, které by vás rozhodně nenapadly. Ať už je to číslování osob na základě sympatií nebo posedlost trojúhelníkem Šumperk - Jeseníky - Bruntál. Kniha se odehrává v Praze, a když si spojujete známá místa s filosofováním Ady, je to zajímavý zážitek. Příběh tak mísí zcela jiné uvažování s mým každodenním okolím, a číst to v tramvaji byl vůbec nejlepší nápad.
Začínám se smiřovat s tím, že svět nelze vysvětlit slovy, protože slova jsou lineární. Svět lineární není.
Musím však také přiznat, že když už jsem si náležitě vychutnala jazyk tohoto svěžího literárního pokladu současné české literatury, začala jsem se trošku ošívat a pátrat i po ději. Hlavně proto, že bylo nastíněno pátrání, a co může být lepší, než pátrat z pohledu postavy s geniálními spojitostmi? Ale dostalo se na to poskrovnu a až ke konci, tudíž jsem zhruba sto stran s textem bojovala a říkala si, zda už jsem neměla asociací dost.
Proto jsou symboly a metafory tak důležité, protože dokážou sdělit víc věcí najednou.
Již jsem zmiňovala malou detektivní zápletku. Ada se zajímá o zmizení Kaspara, syna její šéfové. Nejtajemnější na tom celém je vlastně to, že to je tabu, a že se o tom nemluví. Podle mě je zde zakomponována alespoň pro nějaký spád, mně trochu mrzelo, že jí nebylo věnováno víc prostoru. Horáková by jistě dokázala mrazivou atmosféru vykouzlit snadno. Nakonec stejně mrazí nejvíc z té každodennosti, které se nezbavíte ani s ojedinělým vědeckým zaměřením, inteligencí, důvtipem. Jak snadno nás dokáže jedna banalita zaměstnat na celý den.
Za výtisk moc děkuji Nakladatelství Argu, které mi výtisk zaslalo v rámci spolupráce.
Komentáře
Okomentovat