V březnu se nám tak trochu změnily naše běžné dny, přestali jsme chodit do škol, do knihkupectví, knihoven a jediné, co jsme zčista jasna mohli, bylo sedět doma a při výletech do samoobsluhy zapomínat roušku, protože já si tedy na ten kousek látky zvyknout nemohla. Byla jsem jednou z těch, která měla naivní představu o tom, jak bude hodně číst a vůbec, věnovat se bookstagramu. Haha, no jediné pozitivum je, že si můžu odpustil pár úderů a vynechat odstavec kulturní Sol. Veškerá moje karanténní kultura je Netflix.
Osoleno:
Ok, jestli jsem v úvodu tvrdila, že jsem moc nečetla... Teď jsem otevřela diář a co si budem, tohle jsem nečekala. Přečetla jsem 12 knih. Hups.
Začala bych tím nejlepším objevem - Císařovy čepele. U této knihy jsem ráda za hype, který se kolem ní zjevil, jinak bych se k ní totiž nedostala. Ano, tahle kniha rozhodně je tak skvělá, jak se o ní tvrdí. Vypovídá o tom i to, že jsem se k ní namáhala napsat jak příspěvek, tak článek a doporučuji vám na to mrknout, tato kniha vám už nesmí déle utíkat!
Pokračuji audioknihou, Sběratel sněhu pro mě byl překvapením. Sbíhají se v něm tři dějové linie napříč časem a poslouchá se skvěle. Tři mužské hlasy provází tři hlavní postavy, každou z jiné doby. I přes to, že to nebyl nejoddechovější příběh, mě častokrát rozesmál, a to hlavně kvůli lince ze současnosti. Líbilo se mi i samotné rozuzlení příběhu, vše do sebe krásně zapadlo a bylo to skutečně dobře uzavřené.
O Prokletém roce už jsem vám psala tady. Nebyla to top kniha, Humbook tip asi není můj typ, ale jedno jí musím uznat, byla neuvěřitelně čtivá a asi i proto jsem na ni nebyla zas tolik přísná. Protože jo, několik věcí bych napsala i hůř, ale zabránil mi v tom právě fakt, že jsem u toho vyloženě netrpěla. Pokud jste fanoušky krátkých shrnutí, tak se můžete podívat zde.
Druhý díl Zaklínače jsem četla příšerně dlouho! Nevím, proč mám takový problém s tím číst ho déle v kuse, nic mi na něm nevadí, nepřekáží, ale čtu ho mnohem pomaleji, možná je to nějakým skrytým pocitem, že to tato série vyžaduje. První díl mě asi bavil více, neoblíbila jsem si Yen a asi bych čekala něco více z minulosti postav, v tomto ohledu mi připadá mnohem štědřejší seriál, ale zase jsem trpělivá a doufám, že se poodhalení dočkám v dalších dílech, na které se ale nechystám v nejbližší době.
Z toho, co přijde teď, mám ještě teď noční můry. Četla jsem Stmívání. STMÍVÁNÍ. A je to ještě horší, než jsem si myslela. Zatím jsem o něm ještě nikde nepsala, protože bych svůj názor na něj ráda natočila v podobě videa. Stay tuned!
Horečka je thriller, který je divný, takže mě bavil. Nenajdete tady vyloženě tunu mrtvol, ale spíš takové živoucí hrůzy. Bavilo mě to, ale nemůžu to doporučit dál, protože by to u vás asi nemělo úspěch.
Srdcerváči! Díky Webtoonu jsem je přečetla všechny. I čtvrtý nebo jaký díl. A můžu to doporučit. Nechápu, proč je to pro někoho málo, nic se tam neděje, ale v jaké čisté romantice jo, že. Z LGBT příběhů mi tento připadá jako jeden z těch nejmilejších a baví mě to více než třeba Muffin a čaj a bylo to o hodně lepší než Simon. Komiksy si určitě koupím i ve fyzické podobě, jen jsem se ještě nerozhodla, zda je chci v češtině nebo v angličtině.
Každé srdce je bránou mi vzalo dech a moc vám tuhle útlou knížečku doporučuji, pokud u nás nevyjdou další díly, pustím se do nich rozhodně v angličtině, ale dá se to považovat i za skvělý standalone, takže se toho nebojte a neváhejte to zkusit!
Když už jsem jela na vlně Srdcerváčů, pustila jsem se i do novely This Winter, je od stejné autorky a cílí na Charlieho a Tori o Štědrý den. Má to asi devadesát stran, je to psané velice jednoduše, a určitě je to skvělé vánoční čtení. Pokud vám postavy z univerza Alice Osemanové přirostly k srdci, tak vřele doporučuji a chystám se i na novelu Nick and Charlie.
A přichází Boží hrob. Nebudu se tu nad ním znovu dojímat a fňukat, že jsem třetí díl nestihla na Scribdu přečíst v angličtině. Na Rozetmění si holt počkám, až bude na pultech našich knihkupectví, ale Boží hrob... To bylo úžasný.
Také jsem se konečně dokopala obětovat svůj čas povinné četbě (nemám ji ráda pouze na základě toho slova povinná, jinak ji docela přežívám), a pustila se do Kytice. Překvapením pro mě byly balady, které nejsou až tak známé, protože ty profláklejší už bych vám skoro odříkala zpaměti. Ještě úplně nevím, co napíšu do rozboru, ale bavila mě a jsem ráda, že jsem si ji pořídila domů, protože se budu moct k jednotlivým baladám hezky vracet.
No a poslední kniha byla jedním z největších zklamání, protože jsem po skvělé Anihilaci opravdu nečekala, že další díl, Autorita, bude takový shit. Odmítám k tomu říkat cokoliv dalšího, už jsem nad tím plýtvala slovy dost.
Opepřeno:
V březnu na sebe můžu být skutečně pyšná, co se přírůstků týče. Koupila jsem si jen dvě knihy, a to dilogii Stříbrné perutě, ještě navíc z druhé ruky, takže jsem asi první měsíc v životě ušetřila za knihy a nepořádala zběsilé nákupy.
Ale bez nových knih by to nešlo, od kamarádky jsem dostala finální verzi Everless, přála jsem si ji, protože reading copy mě omrzela a pevná vazba je pevná vazba.
A také jsem se díky Jotě dostala k recenzním výtiskům - Nebe v kleci a Horečka.
Nakonec to byl docela měsíc knih, jak na to teď koukám, což je určitě super, takový výkon se mi jen tak nepodaří.
Osoleno:
Ok, jestli jsem v úvodu tvrdila, že jsem moc nečetla... Teď jsem otevřela diář a co si budem, tohle jsem nečekala. Přečetla jsem 12 knih. Hups.
Začala bych tím nejlepším objevem - Císařovy čepele. U této knihy jsem ráda za hype, který se kolem ní zjevil, jinak bych se k ní totiž nedostala. Ano, tahle kniha rozhodně je tak skvělá, jak se o ní tvrdí. Vypovídá o tom i to, že jsem se k ní namáhala napsat jak příspěvek, tak článek a doporučuji vám na to mrknout, tato kniha vám už nesmí déle utíkat!
Pokračuji audioknihou, Sběratel sněhu pro mě byl překvapením. Sbíhají se v něm tři dějové linie napříč časem a poslouchá se skvěle. Tři mužské hlasy provází tři hlavní postavy, každou z jiné doby. I přes to, že to nebyl nejoddechovější příběh, mě častokrát rozesmál, a to hlavně kvůli lince ze současnosti. Líbilo se mi i samotné rozuzlení příběhu, vše do sebe krásně zapadlo a bylo to skutečně dobře uzavřené.
O Prokletém roce už jsem vám psala tady. Nebyla to top kniha, Humbook tip asi není můj typ, ale jedno jí musím uznat, byla neuvěřitelně čtivá a asi i proto jsem na ni nebyla zas tolik přísná. Protože jo, několik věcí bych napsala i hůř, ale zabránil mi v tom právě fakt, že jsem u toho vyloženě netrpěla. Pokud jste fanoušky krátkých shrnutí, tak se můžete podívat zde.
Druhý díl Zaklínače jsem četla příšerně dlouho! Nevím, proč mám takový problém s tím číst ho déle v kuse, nic mi na něm nevadí, nepřekáží, ale čtu ho mnohem pomaleji, možná je to nějakým skrytým pocitem, že to tato série vyžaduje. První díl mě asi bavil více, neoblíbila jsem si Yen a asi bych čekala něco více z minulosti postav, v tomto ohledu mi připadá mnohem štědřejší seriál, ale zase jsem trpělivá a doufám, že se poodhalení dočkám v dalších dílech, na které se ale nechystám v nejbližší době.
Z toho, co přijde teď, mám ještě teď noční můry. Četla jsem Stmívání. STMÍVÁNÍ. A je to ještě horší, než jsem si myslela. Zatím jsem o něm ještě nikde nepsala, protože bych svůj názor na něj ráda natočila v podobě videa. Stay tuned!
Horečka je thriller, který je divný, takže mě bavil. Nenajdete tady vyloženě tunu mrtvol, ale spíš takové živoucí hrůzy. Bavilo mě to, ale nemůžu to doporučit dál, protože by to u vás asi nemělo úspěch.
Srdcerváči! Díky Webtoonu jsem je přečetla všechny. I čtvrtý nebo jaký díl. A můžu to doporučit. Nechápu, proč je to pro někoho málo, nic se tam neděje, ale v jaké čisté romantice jo, že. Z LGBT příběhů mi tento připadá jako jeden z těch nejmilejších a baví mě to více než třeba Muffin a čaj a bylo to o hodně lepší než Simon. Komiksy si určitě koupím i ve fyzické podobě, jen jsem se ještě nerozhodla, zda je chci v češtině nebo v angličtině.
Každé srdce je bránou mi vzalo dech a moc vám tuhle útlou knížečku doporučuji, pokud u nás nevyjdou další díly, pustím se do nich rozhodně v angličtině, ale dá se to považovat i za skvělý standalone, takže se toho nebojte a neváhejte to zkusit!
Když už jsem jela na vlně Srdcerváčů, pustila jsem se i do novely This Winter, je od stejné autorky a cílí na Charlieho a Tori o Štědrý den. Má to asi devadesát stran, je to psané velice jednoduše, a určitě je to skvělé vánoční čtení. Pokud vám postavy z univerza Alice Osemanové přirostly k srdci, tak vřele doporučuji a chystám se i na novelu Nick and Charlie.
A přichází Boží hrob. Nebudu se tu nad ním znovu dojímat a fňukat, že jsem třetí díl nestihla na Scribdu přečíst v angličtině. Na Rozetmění si holt počkám, až bude na pultech našich knihkupectví, ale Boží hrob... To bylo úžasný.
Také jsem se konečně dokopala obětovat svůj čas povinné četbě (nemám ji ráda pouze na základě toho slova povinná, jinak ji docela přežívám), a pustila se do Kytice. Překvapením pro mě byly balady, které nejsou až tak známé, protože ty profláklejší už bych vám skoro odříkala zpaměti. Ještě úplně nevím, co napíšu do rozboru, ale bavila mě a jsem ráda, že jsem si ji pořídila domů, protože se budu moct k jednotlivým baladám hezky vracet.
No a poslední kniha byla jedním z největších zklamání, protože jsem po skvělé Anihilaci opravdu nečekala, že další díl, Autorita, bude takový shit. Odmítám k tomu říkat cokoliv dalšího, už jsem nad tím plýtvala slovy dost.
Opepřeno:
V březnu na sebe můžu být skutečně pyšná, co se přírůstků týče. Koupila jsem si jen dvě knihy, a to dilogii Stříbrné perutě, ještě navíc z druhé ruky, takže jsem asi první měsíc v životě ušetřila za knihy a nepořádala zběsilé nákupy.
Ale bez nových knih by to nešlo, od kamarádky jsem dostala finální verzi Everless, přála jsem si ji, protože reading copy mě omrzela a pevná vazba je pevná vazba.
A také jsem se díky Jotě dostala k recenzním výtiskům - Nebe v kleci a Horečka.
Nakonec to byl docela měsíc knih, jak na to teď koukám, což je určitě super, takový výkon se mi jen tak nepodaří.
Komentáře
Okomentovat