Můj únor se co se knih týče, nesl převážně ve znamení nakupování. Mohl za to hlavně první pražský Comic con, byl by hřích si odtamtud něco neodnést, ale k tomu za chvíli, začínáme klasicky přečtenými knihami v tomto měsíci!
Osoleno:
Začala bych s dovolením pozitivně a to Ohnivými květy. Můj celý názor na ně si můžete přečíst zde a znovu za ně děkuji Megaknihám, bez nich by se mi do rukou nedostaly a byla by to věčná škoda. Tento román se čte naprosto úžasně, ale zároveň nepojednává o tom nejrůžovějším, co vás může potkat. Veliké doporučení. Aktuálně je možnost je koupit za dvě stovky, což je ideální příležitost k vyzkoušení!
Addamsova rodina byla útlá knížečka s milým příběhem pro mladší čtenáře, který vám ale nenabídne nic nového, pokud už jste viděli animovaný film. Svůj účel za mě ale splnila, četla se snadno a já si při tom skvěle odpočinula. Samostatný příspěvek má na Instagramu. Za recenzní výtisk tentokrát vděčím Nakladatelství Jota.
A z poslední knihy, kterou jsem v únoru přečetla, jsem rozpačitá i teď. Od Světa démonů jsem si slibovala opravdu hodně a dostala jsem průměr. Sice jsem se po roce setkala se svými oblíbenými postavami, ale příběh se posouval jen velice mizerným tempem, přesto jsem si celou knihu velice užila. Ucelený názor zde.Opepřeno:
No a jak jsem psala, přírůstků je lehce více, než bych si představovala. V únoru jsem se dostala k Císařovým čepelím, což považuji za nejlepší knihu měsíce března, Ohnivým květům, odkaz už máte nahoře a jak říkám - rozhodně rozklikněte. :D Také jsem si po dlouhé době pořídila knihu The Winner´s kiss. Polibek vítězů totiž nevyšel v hmotné podobě a já si ho natruc objednala v angličtině, ačkoliv jsem si tak přitížila jen a jen sobě.
Na Comic conu jsem si pořídila knihu Borne, protože mě velice zaujala autorova kniha Anihilace a pídila jsem se po další autorově tvorbě. Borne úplně unikla mé pozornosti, ale napravila jsem to a už se na ni těším. Jen jsem po Autoritě trochu skeptická a snížila jsem svá očekávání. Doufám, že se naplní. Další kniha rozhodně nebyla žádný přešlap, Každé srdce je bránou mi naprosto sedla do vkusu a moc jsem si ji užila, doporučuji, pokud v YA hledáte něco nového. Více v březnovém shrnutí nebo samostatném článku, mám chuť se o této knize více rozepsat, protože si vaši pozornost zaslouží.
Poté jsem si nějak pořídila Kytici, našla jsem ji naprostou náhodou v knihkupectví s převážně nábožensky založenými tituly, což mi přišlo vtipné. A protože jsem takové vydání ještě neviděla, rozhodla jsem se, že bude trůnit v mé knihovně. Klasika musí být, že.
No a poslední dvě knihy pořízené v únoru přibyly díky srazu s Naty, Terrou, Kirou, Erikou, Vendeou, asiurčitějsemněkohozapomnělazmínit. Ale byl to super den, kromě vysněné chyby od Marka Šindelky, po níž jsem se dívala už dobrých pár měsíců, jsem si od Terry odvezla i Divokou píseň. Je to má druhá kniha od Victorie Schwabové a už se na ni moc těším.
Kulturní Solnička:
Musím se přiznat, že jsem kromě Comic conu musela pátrat v diáři, protože mi z té měsíční izolace lehce selhává paměť, ale jako vždy jsem to dala dohromady!
Comic conem rovnou i začneme. Nerada dělám reporty z akcí, protože nemám s čím srovnávat a užiji si je skoro vždycky, ale nějaký ten názor se vám pokusím předat, abyste měli představu, pokud jste se tam letos nedostali. Můj Comic con se nesl ve znamení stresu, protože jsem tam díky (kvůli) Maye měla vlastní přednášku a než jsem to měla za sebou, měla jsem problém přežít. Musím ale uznat, že právě nervozita vytlačila jakékoliv kritické myšlení a zbytek akce jsem prožila v takové zvláštní odevzdanosti. Bylo to konečně za mnou a já už moc dalších aspektů conu nedokázala vnímat. :D
Kdyby vás zajímalo, jak se moje přednáška povedla, tak byla lehce trapná, ale ne tak, abych se poté propadla hanbou. Po překonání nejhoršího už jsem jela z patra a ačkoliv to šlo občas poznat v mé jazykové obratnosti, byla jsem na sebe pyšná. Dokázala jsem dojmout sama sebe úryvky z Nevlastní sestry a to je takový osobní úspěch. Na co jsem ale mnohem pyšnější, to je přednáška číslo dvě, kdy jsem dělala společnost Maye u Fantastického obludária. To byla teprve pecka!
Mým jedinečným kulturním zážitkem se stalo také představení Heroes, kde nepadlo jediné slov, ale přesto jsem z něj odcházela s "co teď budu dělat se svým životem" pocitem. Užila jsem si ho s Kirou, která mi klasicky dělala dobrou společnost. Až se divadla znovu otevřou, tak vřelé doporučení.
Čerpadlo není ani tak kulturní zážitek jako něco, kde jsem načerpala spoustu informací - čtyři přednášky a pár medailonků obsahovaly spoustu informací o závislostech na sítích, rizicích s nimi spojené i o prevenci. Na tohle téma chystám článek také.
Obhajoba ročníkové práce rozhodně není kulturní událost, ale v únoru se mi podařila!
Již výše zmiňovaný sraz s holkama byla klasická prolézačka knihkupectví, Levných knih a posezení v Costě. Jestli mi v karanténě něco fakt chybí, tak právě tohle.
Únor jsem zakončila velice stylově, kdy jsem zjistila, že lidi na maturácích pijí, protože se tam ani nic jiného dělat nedá a uvedla to do praxe.
Komentáře
Okomentovat